PODZIMNÍ LISTÍ

Podzimní listí je kniha, kterou mám rozepsanou už pěknou řádku let. Je to příběh nesmírně křehký. Po všech stránkách. Je to příběh o podzimu. Je to zvláštní, ale podzim se tu stal jaksi jednou z hlavních postav. Těmi dalšími jsou Maud a Eric, kteří příběh vypráví a jejichž kapitoly se prolínají. Další důležitou postavou je Kam, Maudin nejbližší kamarád, který je pro ni rodina víc než ta pokrevní.

Podzimní listí zalézá pod límec jako studená ranní mlha, voní po zemině a kávě, křupe pod nohama jako spadaný listí, je nahořklý, sladkobolný a plný starých pohanských tradic a bohů, kteří ve zdejším kraji přežívají. Je to příběh podzimu.Víc (nedokážu) říct. Naspat něco o PL je děs, nikdy nevím, co (ne)prozradit, z kterého konce to vzít Složitý. Jako tenhle příběh, kde se prolínají osobní strasti s mytologickým základem. 





Eric přijel do Červených Travin uskutečnit svůj výzkum o zdejším lese, bydlí u babičky, která mu nečekaně přidělá spoustu starostí, a pracuje v místní záchranné stanici pro zraněné živočichy, i když jeho zaměření je flóra, ne fauna. Ve městě zná jen dva lidi - babičku a šéfa Bořka. A pak potká v kavárně servírku Maud a nějak se stane, že se začnou dávat do řeči nad kelímkem kávy častěji. 


Maud žije pro podzim. Je to jediná část roku, kdy vidí ve svém životě smysl. Letos si ho ale nedokáže užít tak, jako obvykle. Letos je to jiné. V bytě, který obývá s Karin, atmosféra těžkne a ona se před ní schovává víc než dřív. Po škole chodí do kavárny, kde pracuje, a když nemůže ani tam, toulá se městem nebo tráví čas s Kamem a ostatními Vránami v lese. Brzy budou Podzimní slavnosti. Brzy se stane něco, co už nikdo neočekával. A bude to temnější, než by si kdo troufal představit. 



Kam se dívá na svět skrz hledáček fotoaparátu. Domov nazývá malým soukromým peklem, které vytvořili jeho rozhádaní rodiče. Spolu s Maud se často vyhýbají svým biologickým rodinám a hledají útěchu v té, kterou si poskládali - oni dva, Pavel, Helmut a Ina. Vrány. To je jeho rodina. Oni všichni si jsou rodinou, jakou nemají a chtěli by mít. Jak dlouho ještě můžou vydržet takhle žít?


knihu právě píšu