VÝZVA #ŽIVOTAUTORA

08.09.2021

V srpnu probíhala od Humbooku výzva pod heštěgem život autora. Seznam úkolů, fantasii se meze nekladou a jedém... No, já se k tomu dokopala až na konci měsíce, a i když jsem nezpracovala všechny body, myslím, že jsem vypíchla ty (dle mého) nejzajímavější. A řeknu vám, nezdá se to ani trochu, ale vyprodukovat jeden takový příspěvek mě stálo kolikrát i celýho půl dne! Tak, a tady už to máme!

1. shelfie s mými knihami

Jsem asi ten nejopozdilejší autor s výzvou ale jak se říká, "Lepší pozdě, než nikdy!" 

• V ZAJETÍ VLČÍCH MÁKŮ má první vydaná kniha vypráví o Falkovi, který se ztrácí sám (v) sobě, Anežce, jejíž život se jeho příchodem obrátí naruby, a o Rikovi, který se moc rád pouští do nebezpečných vod. Příběh je to lehce tajemný s prvky fantasy, akční a romantický. A plný znamení, co není radno podceňovat.

• DIVERGENTCZECH, povídka Srdcetep do sbírky povídek od CooBoo jsem přispěla příběhem Zacha a Steph, kteří v (ne)daleké budoucnosti hledají svůj způsob jak (pře)žít ve světě, kde se vše podřizuje srdečnímu tepu.

• DUŠE tato kniha na své vydání čeká, ale rozhodně má co nabídnout. Mysteriózní příběh o nadpřirozených nuancích, které si chodí po světě, mezi námi, s rukama v kapsách. O Kryštofovi a Sam. O obrovském odhodlání přežít. Využít svou druhou šanci. O lásce, co je možná osudová, a možná to všechno byla jen shoda (ne)šťastných náhod. Testováno na řadě (neskromně řeknu) spokojených betačtenářů.

~Knihu v Zajetí vlčích máků si můžete koupit zde s podpisem a věnováním v knihomolským balíčku (skvělý i jako dárek)

5. moje postavy

FALKO. Kluk s velkou jizvou ve tváři a očima a vlasy černými jako noc. Vlastním jménem Viktor, se ztrácí sám sobě a nejvíc ho děsí, že jednou ho jeho nemoc pohltí. A tak si píše deníky, aby nezapomněl, kdo je. Od dětství žije se svým strýcem Rikem, a společně se snaží přijít na to, jak zařídit, aby ho jeho zvláštní schopnost přestala rvát na kusy a on ji přijal jako svou přirozenost, stejně jako Riko. Většinu života pozoruje krvavě rudá znamení. A potom potká Anežku - je jeho další znamení? Navzdory všemu sebezapření se zamiluje. A poví jí pravdu i když ví, že tím ohrozí mnohé. Ohrozí sebe, Rika, a aniž by to tušil, ohrozí tím především ji.

RIKO. Samolibý hráč pokeru, milovník whiskey, drahých aut a života podle svých vlastních pravidel. Byl ještě velmi mladý, když bylo potřeba se o Falka postarat. Ale krev není voda a on a Viktor se stali sami sobě celou rodinou. Riko má ale pro jejich nestandardní život pravidla. Tím prvním je ochránit jejich tajemství. Mezi další patří to, aby se při svém životě na hraně zákona nezapletli s mafií. Ani jedno se jim ale po nastěhování do Zíkova nepodaří dodržet. A kvůli Anežce jich musí nastolit ještě o pár navíc. Její příchod do jejich života nemohl být načasovaný hůř a on si brzy uvědomí, že tentokrát rozehrál až příliš nebezpečnou hru, která se mu navíc vymkla z rukou.

ANEŽKA. Obyčejná maturantka, žijící se svými prarodiči v zapadlé vesničce, obklopena přáteli a pekárnou, kterou má po škole převzít. A žila by si dál zcela spokojeně a podle plánu, kdyby vedlejší dům nekoupili Krauzovi a Falko jí nevtrhl do života s takovou vervou. Neměla ani tušení, že její sousedé skrývají těžko neuvěřitelné tajemství a jsou tak trochu... zločinci. Jenže láska k Falkovi ji uvrhne do světa plného nebezpečí a násilí, a aniž by dostala na výběr, stane se pouhou figurkou na hracím poli. Je to Rikova chyba. A Falka. Je to i její? Nějakým způsobem se stalo, že ta dlouhovlasá holka od vedle se stala slabým článkem Krauzů a podle toho se taky od teď bude jejich život ubírat. Může to mít vůbec šťastný konec?

》Postavy jsou z knihy V zajetí vlčích máků, prvních 61 stran je volně ke čtení tady

-foto pinterest-

14. oblíbený citát z mé knihy

Přiznám se, že jsem si musela V zajetí vlčích máků a v Duši trochu listovat, protože jsem měla najednou prázdno a nic mě nenapadalo (ehmostuda!) Ale něco jsem vypíchla, tak na to koukněte. Upřímně, nejoblíbenější citát je asi ten od Zacha ze Srdcetepu. Koukněte a dejte mi vědět, kterej se líbí nejvíc vám. Jakej máte nejoblíbenější (z mojí nebo jiný knihy)?  

2. kde píšu a moje rutina

Nebudu originální, nejvíc a nejlíp se mi píše doma A rutinu nemám žádnou :D  Zásadně se do psaní nenutím (pokud nemám deadline nebo vím, že to z lenosti odkládám - většinou to jsou opravy nebo přepis nějaký části, na který si lámu zuby). Psát na jiných místech než doma mi většinou nejde, všechno mě rozptyluje a nemám takovej ten svůj klid, kdy je kolem mě všechno, co znám a já se tak můžu soustředit jen na psaní. O samotě! Když je Michal doma, furt mě to tak nějak mimo zorný pole rozrušuje, a tak kolikrát zasednu k počítači až kdy jde spát, nebo se za ním zabouchnou dveře A jelikož jsem sova (nebo aspoň většinu života jsem byla), nejproduktivnější a nejponořenější v těch nejhlubších hlubinách sebe a příběhu jsem v noci, když celý svět spí, je potichu a temný Přes den je to pro mě peklíčko Ještě tak hodně, hooodně zčasna zrána, kdy je všude klid. Ale ruch dne mě jinak absolutně blokuje a já to nelámu přes koleno, když nemusím. Ve chvíli, kdy se do psaní nutím, vím, že to bude stát stejně za houby a ještě si tím zkazím náladu ALE, jsou chvíle a situace, kdy píšu přes den, nebo na jakémkoliv místě, v autě, na přednášce, v obchoďáku... a to jsou ty nejlepší chvíle!, protože to znamená, že jsem v totálním flow nemůžu se od toho odtrhnout a jsem naprosto šťastná!

3. co mám rozepsané 

Podzimní listí je kniha, kterou mám rozepsanou už pěknou řádku let. Je to příběh nesmírně křehký. Po všech stránkách. Je to příběh o podzimu. Je to zvláštní, ale podzim se tu stal jaksi jednou z hlavních postav. Těmi dalšími jsou Maud a Eric, kteří příběh vypráví a jejichž kapitoly se prolínají. Další důležitou postavou je Kam, Maudin nejbližší kamarád, který je pro ni rodina víc než ta pokrevní.


Eric přijel do Červených Travin uskutečnit svůj výzkum o zdejším lese, bydlí u babičky, která mu nečekaně přidělá spoustu starostí, a pracuje v místní záchranné stanici pro zraněné živočichy, i když jeho zaměření je flóra, ne fauna. Ve městě zná jen dva lidi - babičku a šéfa Bořka. A pak potká v kavárně servírku Maud a nějak se stane, že se začnou dávat do řeči nad kelímkem kávy častěji.


Maud žije pro podzim. Je to jediná část roku, kdy vidí ve svém životě smysl. Letos si ho ale nedokáže užít tak, jako obvykle. Letos je to jiné. V bytě, který obývá s Karin, atmosféra těžkne a ona se před ní schovává víc než dřív. Po škole chodí do kavárny, kde pracuje, a když nemůže ani tam, toulá se městem nebo tráví čas s Kamem a ostatními Vránami v lese. Brzy budou Podzimní slavnosti. Brzy se stane něco, co už nikdo neočekával. A bude to temnější, než by si kdo troufal představit.

Kam se dívá na svět skrz hledáček fotoaparátu. Domov nazývá malým soukromým peklem, které vytvořili jeho rozhádaní rodiče. Spolu s Maud se často vyhýbají svým biologickým rodinám a hledají útěchu v té, kterou si poskládali - oni dva, Pavel, Helmut a Ina. Vrány. To je jeho rodina. Oni všichni si jsou rodinou, jakou nemají a chtěli by mít. Jak dlouho ještě můžou vydržet takhle žít?

Podzimní listí zalézá pod límec jako studená ranní mlha, voní po zemině a kávě, křupe pod nohama jako spadaný listí, je nahořklý, sladkobolný a plný starých pohanských tradic a bohů, kteří ve zdejším kraji přežívají. Je to příběh podzimu.Víc (nedokážu) říct. Naspat něco o PL je děs, nikdy nevím, co (ne)prozradit, z kterého konce to vzít Složitý. Jako tenhle příběh, kde se prolínají osobní strasti s mytologickým základem. Uf Zaujalo to někoho? (prosím:D)

(foto pinterest)