DUŠE

anotace

První dojem je určující. Své by o tom mohli vyprávět i Sam a Kryštof, kteří se poznávají za velice nevšední a trochu dramatické situace. Mohlo by se zdát, že v ten moment všechno začíná, kola osudu se ale roztočila už dávno předtím.

Vše, co se stalo v minulosti a co se děje teď, je předem naplánovaný tah. Od koho, to nikdo neví, a kdo tuší, raději mlčí.

Kryštof se Sam jsou vrženi do víru událostí, kde hra na kočku a na myš v paranormálních rozměrech razí heslo: účel světí prostředky. Pro vyšší cíl jsou třeba malé oběti. Jenže jak je ten cíl vysoký, když malá oběť znamená klidně i lidský život?

Sam s Kryštofem nejsou předurčeni spasit svět, ale především se snaží zachránit sami sebe. A přitom jediné, co udělali, je, že byli ve špatnou chvíli na špatném místě.

Ale jeden z nich ví víc, než přiznává.

A riskovat všechno je jediné východisko.

                  název: Duše
                  autor:
Dominika Digtyar
                  žánr:
young adult - fikce / paranolmální / mystery
                  počet stran: 326 (včetně spin-off povídky)
                  formát:
e-book (pdf)
                  autor obálky: (foto) Dominika Digtyar

Kam na knihu mrknout:



Kniha je v současné chvíli pouze jako e-book, který jsem donedávna na vyžádání zasílala čtenářům (tak vzniklo pár recenzí a hodnocení například na cbdb.cz). Tuto možnost "volného čtení" jsem momentálně pozastavila. Rukopis bych ráda nabídla nakladatelství k vydání. Pokud byste i tak měli zájem si (e)knihu přečíst, je možné se domluvit, aby ses stal/a mým betačtenářem, a na knihu následně napsal/a konstruktivní recenzi (v takovém případě piš!).

ukázka z knihy DUŠE

první dvě kapitoly


Sam

Člověk je prý tvor společenský, který nemá rád samotu a vyhledává lidský kontakt.
     V tom případě budu nejspíš jiný živočišný druh, protože když se za mými rodiči po zdlouhavém odcházení, a ještě delším loučení zabouchly dveře, samým nadšením jsem si div neposkočila.
     Nechápejte mě špatně, já je mám moc ráda a rozhodně se jich nepokouším zbavovat, ale vidina několika dní, kdy budu doma úplně sama, nikým dirigována, naložená v bazénu, v obklopení jídla, které jinak k vodě nesmí ani na metr, a se štůskem nastřádaných časopisů, je prostě lákavá a vítaná kdykoli a na jakkoli dlouho.
     Rachot motoru auta se ztratil v dálce a já se opřela o stěnu.
     Ticho. V domě se najednou rozhostil takový klid, že jsem dokonce slyšela hučet z kuchyně lednici. Ještě chvíli jsem zůstala nehnutě stát na místě, jen pro případ, že by se rodiče přihnali zpátky s tím, že si něco zapomněli, a když jsem tuhle možnost mohla bezpečně vyloučit, natáhla jsem se pro klíčky a vyběhla před dům.
     Venku bylo krásně - teplo pozdně květnového dne mi dýchalo na tváře - a kromě toho tam na mě čekal můj nedávný narozeninový dárek. Obešla jsem starší, trochu potlučený opel, usadila se za volant a otočila klíčky v zapalování. Na to, že jsem měla řidičák teprve krátce, jsem pocítila nemalé souznění s řízením. Ne tak nadšeně se už na to ale tvářila máma, která si od mých osmnáctin vytrvale prosazovala právo minimalizovat moje vyjížďky bez dozoru na minimum.
     Jenže, co oči nevidí, to rodič nezakáže, a tak jsem bez omezení a neopodstatněných tichých výkřiků pozor! a podívala ses doprava?! zajela do nejbližšího města, kde jsem si obstarala zásoby k přežití.
     Jen co jsem dorazila domů, pustila jsem si nové album a na talíř si vyskládala dobrou půlku nákupu. Do druhé ruky jsem popadla ještě sklenici džusu a steakový nůž a se vší tou náloží jídla, pití a příboru v náručí zamířila z kuchyně.
     Balancovala jsem s nákladem celou cestu chodbou až k mému pokoji, kde jsem nepočítala se zavřenými dveřmi. Než jsem ale stačila zkroutit ke klice loket, dveře se rozletěly sami od sebe...
     ...a z mého pokoje se vyřítil kluk s hlavou otočenou za sebe.
     V ruce, v které jsem nesla nůž, jsem ucítila slabý tlak a hudbu na okamžik přehlušil zvuk tříštícího se nádobí. Po dlani se mi rozlilo lepkavé teplo.
     Kluk na mě vytřeštil jasně modré oči a moje prsty na rukojeti ochably. Ustoupila jsem od něj krok dozadu a společně nám sklouznul pohled dolů, kde mu z břicha trčel nůž.
     Zastavilo se mi srdce v těle.
     Levou rukou si sáhl na krví nasáklou košili a nevěřícně pozvedl hlavu zpátky ke mně.
     A potom se zřítil do střepů na zemi.

Kryštof

Když prvotní záchvěv chladu z mého těla odezněl, byl jsem schopný znovu nabrat vědomí a váhavě otevřít oči.
     Ležel jsem na zemi v místě, kde se mi před očima znenadání zjevila holka a následná konejšivá temnota, a na břicho mi působil silný tlak. Pokusil jsem se zvednout na lokty a posadit se, ale na prsa mi zatlačila něčí ruka a ozvalo se nekompromisní: "Nehýbej se."
     "Eh... Určitě?"
     Nad obličej se mi naklonila ta holka a tlak z břicha trochu polevil. "Nabodl ses na nůž!" oznámila mi vyděšeným, lehce hysterickým tónem, a já se i přes to všechno ušklíbl. "Čemu se směješ? Můžeš hýbat rukama? Můžeš si chvíli tisknout ručník na břicho? Zavolám ti záchranku, jenom potřebuju -"
     "Ne," vydechl jsem a znovu se pokusil posadit, přičemž mě zase přimáčkla na dlažbu. "To nebude třeba."
     "To teda bude třeba," trvala na svém. Tvářila se vyděšeně a nevěřícně zároveň a já ji začínal litovat. "Máš v sobě díru po steakovým noži. Určitě máš i vnitřní krvácení. Jestli se na tebe nepodívá doktor, umřeš!"
     "A ty tohle všechno víš jak?"
     "Tak," hlesla. "Stačí si pustit televizi..."
     Znovu jsem se zasmál a tentokrát se rozkašlal. Tohle už nebylo tolik příjemný.
     "Vidíš!" vyjekla a mě přes rty sjel pramínek čerstvé krve. Navzdory tomu, jak moc to bolelo, jsem se cítil celkem fajn.
     Konečně se mi podařilo trochu se nadzvednout, a tak jsem si mohl prohlídnout spoušť, co jsem způsobil. Ve střepech, drobcích, omáčkách a vodě vedle mě klečela roztřesená, od krve umazaná dívka, které do obličeje padaly pramínky hnědých vlasů uvolněných z culíku, a ze vzdálenější místnosti ke mně doléhala matná hudba kytary a klavíru.
     "Takže ty jsi mě chtěla nařezat na nudličky porcovacím nožem?"
     "Steakovým," opravila mě. "A do břicha sis ho vrazil sám, když jsi mi naběhl na ruku." Zarazila se. "Co tu vůbec děláš?"
     "Ležím a pokouším se přežít."
      (...)


názory na knihu a recenze

Knihu Duše jsem od chvíle, co mi byla zaslána, přečetla již několikrát. Do té doby jsem se nikdy neodvážila číst příběhy od českých autorů, ale tahle kniha změnila můj názor. Děj mě zaujal od první strany, styl psaní mi neskutečně sedl a já tak jen hltala stránky až do konce. Postavy byly sympatické. Zápletka originální a její rozuzlení dle mého názoru dokonalé :). I přesto, že to nebyla oficiálně vydaná kniha, doporučovala jsem ji doslova na každém kroku a několika lidem jsem z ní dokonce předčítala. Nesetkala jsem se s jediným člověkem, který knihu četl a nelíbila se mu. Už jen tahle skutečnost mě utvrdila v tom, že nejsem pouze nějak zaujatá, ta kniha je jednoduše dobrá.Ráda bych se dočkala dne, kdy si knihu pořídím v papírové podobě, protože si to dle mého názoru zaslouží. A jestli jejímu vydání alespoň trochu pomůže tahle recenze, tak bych nemohla být šťastnější :). 

T.

čtenář
soukromá zpráva

„Tak jsem konečně dočetla tvou Duši... Napětím jsem ani nedýchala a nedokázala jsem se soustředit na nic jiného jen na příběh Kryštofa a Sam. Je to tak úžasně napsaný, že jsem na té knize byla doslova závislá <3
Děkuju mockrát za veškeré napětí,které mnou při čtení procházelo. Asi v polovině příběhu mě napadlo,jak strašně nefér by bylo,kdyby (...spoiler:)...).
Úchvatně napsané, poutavé a doslova mě to připoutalo k displeji. Jen tak dál a doufám, že už jsi jí poslala někam do nakladatelství. Protože tahle kniha má hodně velký potenciál.“

E.

čtenář

soukromá zpráva

Kniha je plná fantazie, tajemna a dobrodružství. (...) Četla jsem ji již po druhé a to jen pro to, abych si oživila příběh dvou lidí, kteří se potkají v situaci, která není ani pro jednoho snadná o to snad více, když se potkají na dvakrát. Jak to myslím si už přečtěte sami. Kniha je psaná za obě dvě postavy, její hrdiny. Sam (Samanta) - mladá, hezká studentka gymnázia. Kryštof - mladý, pohledný kluk, který to nemá v životě lehký. Když jsem knihu četla teď po druhé, tak jsem si někdy až přála být Sam a prožít si ty hezké a příjemné chvilky jako ona.
Knihu mohu jen doporučit.

E.P.

čtenář

soukromá zpráva